Pár řádků o mě.
Dnes 28.2.2012 je to přesně týden, co si moji maličkost přivezla moje nová rodinka domů. Co o sobě můžu říct je, že jsem prostě nádherná, divoká, ale zároveň přítulná psice, která neustále provokuje dalšího člena rodiny, a to Yorkšírskou terierku Boney, která o mne zrovna zájem nejeví, ba právě naopak. Ale já se nedám :-)
Zatím jsem nic nezničila, čůrat chodím způsobně ven a nemám ráda sprchování pacek. Miluju mlíko, voda mi nejede a granule ujídám od Boney, protože ty moje jsou pro mrňata :-)
Největší legrace je, když lovím kořist - cokoliv, co kolem mě projde - za palce u nohou. Je to lepší, než pískací hračka, protože tahle kořist vydává hrozně legrační zvuky.
Počítám, že tak do měsíce budu mít delší nohy, nežli náš konferenční stolek a na to se moc těším, protože pak si z něho vezmu i to, co předemnou páníčci schovávají na jeho střed, abych jim nááááhodou neujedla. Myslí si, že když oni se cpou klobásama, že mi bude stačit piškot. Je pravda, že mi taky koupili moc dobré pamlsky. Ale chutnali mi tak moc, že jsem chodila pořád ven čůrat, protože pokaždé dostanu ten pamlsek za odměnu a tak se stalo, že došly. Ale dnes panička přinesla další a hodně :-)
Co mám o sobě ještě napsat po týdnu společného soužití? Snad ještě, že jsme si všichni, vyjma Boney, padli do oka a všechny je moc miluju. Nejraději jim to dávám najevo, když se napiju mlíčka a pak je jdu olízat. A protože je to velká rodina, pro jistotu si značím cestičku kapičkami mlíka, abych poznala, jestli jsem na někoho nezapoměla. A věřte, že na tmavé plovoucí podlaze, je to moc dobře vidět. Někdy dokonce až v obýváku. Mimochdem, tam je super gauč. Můžu na něm ležet, někdy ochtnávám jeho rohy, ale to se páníčkům moc nelíbí. Uvidím, jestli ho zdolám a příště Vám dám vědět.
Zase napíšu. Keisy
